Zpěv a hlas
Existuje metoda terapie zvaná bioakustika. Klientův hlas je při ní počítačem rozložen na jednotlivé frekvence, které náležejí různým orgánům. Většinou se ukáže, že určité frekvence člověku chybí, a když jsou tělu dodány právě tyto tóny, dochází k léčbě. Kde tyto frekvence získat? Například pomocí hudby a zpěvu.
Hlasivky jsou nejcitlivějšími a nejpohyblivějšími svaly lidského těla. Ukázalo se, že při sborovém zpěvu dochází k tzv. myotransferu, což je přenos elektromagnetických energií mezi hlasivkami jednotlivých zpěváků. Hlasivky jsou také úzce spojeny s emočním chováním, například při trémě se stáhnou, dojde-li k uvolnění hlasivek, dojde k uvolnění celého těla.
Ono vzájemné působení zpěváků se tedy nevztahuje pouze na hlasivky, ale na celé lidské tělo. Uvolní-li se jeden, pomůže tak i ostatním. Stejně tak působí i na posluchače, každý koncert by tedy měl být léčivý. Proto jednoznačně v blahodárném vlivu vítězí živá vystoupení – opera, sbory nebo věhlasní pěvci.
Zpěv a k němu patřící dýchání stimuluje mozek, uvolňuje hlasivky a s nimi i duševní stav, harmonizuje krevní tlak a tep srdce.
Je také zajímavé, jak řeč, kterou člověk od narození mluví, ovlivňuje rozsah jeho slyšení. Například francouzština má rozsah 1 000-2 000 Hz. Francouzi tak mají problém s britskou angličtinou, jejíž rozsah je 2 000-12 000 Hz.
Dva druhy zvuků
Dr. Tomatis, ušní specialista, tvrdí, že existují dva základní druhy zvuku. Ty, které člověka vybíjejí, a ty, které ho nabíjejí. Spolehlivě prý nabíjí matčin hlas, dále také Mozart nebo gregoriánský chorál.
Sluch je pro nás prvním smyslem, který funguje již několik měsíců před porodem. Ucho je podle některých studií hlavním zdrojem energie pro mozek. Podle jedné z teorií mozek získává energii smyslovými stimulacemi a sluch mu dodává přibližně sedm desetin. Ve vnitřním uchu je asi 35 000 vláskových buněk, z nichž jen některé se orientují na frekvence řeči. Vysoké frekvence stimulují velké množství těchto buněk (přibližně dvě třetiny) a můžou tak účinně „dobíjet mozek“.
Dr. Tomatis zjistil, že každý člověk má dominantní jedno z uší. Lidé, kteří poslouchají více pravým uchem, jsou extrovertnější, spontánnější, méně propadají frustracím, úzkostem a agresi.
Rytmus
Nejzákladnějším rytmem v životě každého člověka je rytmus tepu vlastního srdce. V mnoha porodnicích pouštějí novorozencům rytmus srdce jejich matky. Tep člověka je v úplně klidném stavu 60 tepů za minutu, průměrný tep je 72 tepů za minutu.
V přírodě má všechno svůj rytmus, ptáci i ryby se pohybují ve stejném rytmu, dáme-li vedle sebe dvě buňky, budou se za chvíli pohybovat ve stejném rytmu. Každý orgán našeho těla má svůj rytmus, mozkové neurony si vyměňují signály také v určitých rytmech.
I planeta Země má svůj rytmus a vibrace, elektrické pole mezi zemí a ionosférou vibruje na frekvenci 7,83 Hz, tato frekvence je shodná s vlnami alfa, ve kterých je náš mozek nejklidnější.
Závěr
Podle mého názoru lidé v současné době trpí nedostatkem určitých frekvencí. Je to v důsledku tzv. temperovaného ladění (ladění, při kterém jsou některé čisté intervaly záměrně rozladěny, aby se docílilo přesnějšího naladění intervalů jiných), které je použito, aby bylo možno sladit například velké orchestry. Intervaly v tomto ladění jsou uměle zkracovány oproti těm přirozeným a například současná moderní hudba tak neposkytuje dostatečnou šíři frekvenčního spektra.
Podívejme se pro zajímavost na videozáznam pokusu znázorňujícího, jak se chová voda, když změníme frekvenci o jeden kmitočet z 24 Hz na 25 Hz a dále na 23 Hz. Rozdíl je opravdu velký. Pokud si uvědomíme, že člověk se skládá z více než dvou třetin z vody, je z pokusu patrné, jak zásadní vliv mají vibrace na lidské tělo.
Lidské hlasivky mohou vykonávat 80 až 10 000 kmitů za vteřinu,
Nám ale mnohé tyto tóny harmonicky nezní, protože naše „západní“ hudba je založena na akordech a systému oktáv. V 16. stol. se začaly přirozené tóny při ladění klávesových nástrojů uměle „zkracovat“, aby spolu nástroje ladily. Příkladem harmonické hudby jsou Gregoriánské chorály, židovské rituálně náboženské písně nebo tzv. hudba World Music, kde lze vytvořit alikvótní tóny i pomocí syntezátorů.
Dalším z nástrojů v ukázce je Pannova flétna, která pochází od indiánů z oblasti peruánských And, kteří měli kosmologický systém propracovaný jako ostatní velké kultury. Typický syčivý zvuk dokáže produkovat mnoho alikvótních tónů. Z dnešních nástrojů se jen velmi vzdáleně přibližuje zobcová flétna, ovšem harmonické, přírodní, tóny nevydává.
V souladu s tvrzením různých náboženství a filosofických směrů lze odvodit, že hudební zvuk je fyzický jev, a proto také vyvolává fyzické změny v organismech. Umělecká hudba tedy, podle některých teorií ale i praxí, působí regulačně na akustickou bioenergii člověka neboli vibrace jeho těla.
Napsat komentář